Stručný úvod do stavební historie horního hradu v Bečově nad Teplou

Bečov, hrad, situace roku 1659. (reprodukce Anderle, J. - Kyncl, J. 2002: Vývoj horního hradu v Bečově nad Teplou, Průzkumy památek IX - 2/2002, s. 75-107)

Počátky dochovaných částí bečovského horního hradu jsou s jistotou doloženy k první polovině 14. století. Asi v roce 1352 nebo krátce po něm začala na nejvyšším skalním suku na severním konci ostrožny, již postupně zaplnily jednotlivé části hradu, stavba obytné hranolové věže provázané s obvodovou hradbou. Stavba věže ještě nebyla zcela dokončena, resp. přinejmenším chyběly vnitřní omítky, když byla na západ od ní zahájena výstavba mohutnější obytné věže, donjonu. Jeho základy lze datovat rokem 1356 či krátce po něm. Bečovský donjon patří k největším u nás a z řady známých případů vybočuje také tím, že již v počáteční etapě výstavby byla prostorám jeho nižších podlaží včetně přízemí určena obytná funkce. Díky tomu mohla být starší, původně nejméně čtyřpodlažní věž změněna z věže obytné na prostory sakrální. Kaple, jejíž založení lze datovat rozmezím let 1352-1357, byla vložena do tří nižších dodatečně upravených podlaží a k jižní zdi byla přistavěna hrobka, jejíž strop zároveň fungoval jako tribuna. Přímou komunikaci mezi kaplí a donjonem pak zřejmě představoval pavlačový ochoz ústící na tribunu, situovaný zhruba v úrovni prvního patra podél severní obvodové hradby, která obě věže spojovala. Nejspíš těsně po svém vzniku byla kaple vyzdobena nejstaršími nástěnnými malbami. Další výmalba (na křídovém nátěru) je pak kladena někdy do druhé poloviny 14. stol. a patrně souvisela s tehdejším popraskáním a následovným tmelením zdí kaple.

Donjon obsahoval čtyři podlaží, nad nimiž obíhal ochoz. Podoba střechy zatím zůstává neznámá. Základní členění vnitřní dispozice bylo dvoudílné, dělilo se na prostor východní - síň (A) a prostor západní, členěný na dvě zhruba stejně velké obytné místnosti (komnaty B a C), spojené se síní vstupy. Pouze v nejvyšším podlaží byly rozděleny obě poloviny patra lehkými příčkami rámové konstrukce. Do donjonu se vcházelo v prvním patře vstupním otvorem umístěným v ose východní zdi, jeho jednotlivá patra pak spojovalo dřevěné schodiště. Všechna podlaží donjonu byla vybavena jako obytné prostory (prevety, sedátkovými okenními nikami, v 1. a 2. patře vestavěnými skříňkami, otopným zařízením, situovaným k příčce u jižní zdi). V přízemí jsou jednoznačně doloženy krby, v patrech již situace není tak jednoznačná, v některých komnatách západního dílu však lze uvažovat o kamnech již v počáteční výstavbě hradu. Nejvyšším obytným standardem bylo v gotice vybaveno druhé patro donjonu, jehož komnaty měly stěny opatřeny dřevěným deštěním. Třetí patro donjonu bylo záhy vyzdobeno nástěnnými malbami.

Začátkem šestnáctého století prošel horní hrad za majitelů Jana a Kašpara Pluha z Rabštejna významnou přestavbou. Kolem roku 1524 byl do prostoru mezi kaplovou věží a donjonem, dosud zastavěným jen obvodovou hradbou s ochozem, vestavěn palác neboli spojovací křídlo. V první fázi vznikl sklep, přízemí a první patro. V přízemí byl prostor paláce rozdělen na dvě části, východní měla zřejmě obytnou povahu, zatímco do západní vedl vchod z nádvoří a umístěno zde bylo schodiště do prvního patra. Z prvního patra paláce vedl vstup jednak do donjonu (využit původní vstup) a jednak do kaple na tribunu (původní vstup byl zvětšen) a oba byly osazeny pozdně gotickými portály.

V období mezi lety 1537-1547 bylo na dosavadní palác přistavěno ještě druhé patro, opět jednotný sálový prostor, tentokrát s raně renesančními stavebními detaily. Obě patra paláce spojilo vnější schodiště, vložené do koutu mezi severní průčelí spojovacího křídla a kaplovou věž. Podobně jako v prvním patře i z druhého patra byl přístup do donjonu a kaplové věže. Během výstavby paláce musela být ve východním průčelí donjonu zazděna gotická okna.

V druhé čtvrtině 16. stol. došlo také k přestavbě kaple. Při dostavbě druhého patra paláce bylo rozsáhle přestavěno a nově zpřístupněno patro nad kaplí. V první polovině 16. století také došlo k zabílení příliš katolických nástěnných maleb a jejich částečnému nahrazení výzdobou lépe vyhovující protestantskému vkusu.

Pluhovská stavební činnost se (vedle výše zmíněných zazdívek oken) dotkla také interiéru donjonu. S velkou výtvarnou náročností bylo upraveno zejména druhé patro, s ohledem na zvýšení obytného komfortu i patro první.

V roce 1578 se hrad nacházel v dezolátním stavu, podlahy, stropy a střechy vyžadovaly opravu. Zhruba v posledních dvou desetiletích 16. století byla dle písemných pramenů na Bečově skutečně prostavěna částka 8 400 tolarů. Stopy těchto oprav dnes nelze s jistotou určit.

Na počátku 40. let 17. století došlo k rekonstrukci hradních budov. Byly opraveny gotické stropy donjonu, poškozené nejspíš dlouhodobým zatékáním. V této době byl zřejmě také proražen dnešní vstup ve východní fasádě v přízemí paláce (na místě původního pozdně gotického okna). Zrušeno bylo okno v přízemí v jižní stěně paláce. Ve spojovacím křídle byly vyměněny naprosto všechny dřevěné konstrukce včetně krovu. Změn doznaly i komunikace v donjonu, jehož přízemí bylo zpřístupněno i z paláce průrazem ve východní zdi (původně sem vedlo schodiště z 1. patra donjonu). Ve třetím patře donjonu byl patrně také tou dobou proražen vstup na půdu paláce (tento vstup zazděn ve 2. pol. 20. stol). Rekonstrukční práce provedené na horním hradě za třicetileté války ovšem měly čistě utilitární charakter. Bečovský hrad definitivně ztratil funkci rezidence. K roku 1661 se o něm Bohuslav Balbín dokonce vyjádřil jako o pustém. Pravděpodobně však již od přestavby ze začátku 40. let 17. století sloužil bečovský horní hrad jako skladovací prostor - sýpka. Svou sakrální funkci pak (nejspíš také rovnou ve prospěch skladování) pozbyla i kaple, inventář z roku 1687 totiž na horním hradě žádnou nezmiňuje.

Začátkem osmnáctého století byl donjon zřejmě zbaven střechy, dřevěné vzorky odebrané z jeho mansardové střechy totiž mají datum mýcení rok 1720.

Koncem osmnáctého století byla snížena kaplová věž a její starý krov byl přitom přenesen níže.

Antonem Gnirsem (odkaz na Litaturu) citovaná zpráva uvádí k roku 1825 na horním hradě vrchnostenskou sýpku a dále zmiňuje, že "v tomto zámku je luteránská kaple, pod níž se nachází velmi prostorná hrobka". K roku 1834 však máme zmínku v inventáři o tom, že existuje do kaple vložené patro a hrobka v přízemí je odstraněna. Přesné datum této úpravy není známo, v roce 1834 tento stav již existoval a je sporné, zda je zpráva uvádějící v kapli k roku 1825 prostornou hrobku autentická. Restaurátoři Záhoř a Berger (viz literatura) uvažují o jejím dřívějším přehrazení na základě množství podpisů s daty počínaje rokem 1810 na stěnách ve výšce, která mohla být zpřístupněna právě až přehrazením kaple. Díky zániku hrobky mohl vzniknout nový vstup do kaple, z jihu. Také došlo k zazdívkám některých otvorů a naopak proražení jiných, nelze však určit, zda všechny proběhly najednou. Ve spodním patře bývalé kaple tak ovšem vznikla nová okna, zbudována zde byla i nová podlaha. V souvislosti se zbořením středověké hradby v úseku při kaplové věži v roce 1842 také došlo k dalšímu poškození jejího zdiva. K roku 1874 je v přízemí kaple zmiňována existence spíže a mléčnice (je otázka, zda to ovšem znamenalo dva oddělené prostory) a v prvním patře sýpka na obilí.

Z počátků péče o hrad jako o památku pochází nešťastné omítání poškozených míst tvrdou, pravděpodobně cementovou omítkou, uplatněné bohužel i v kapli. Ve druhé polovině 20. století byla na horním hradě opakovaně měněna střešní krytina, objektu se však tato změna příliš nedotkla.