Bečov, hrad od severu, F. A. Heber 1844.
(reprodukce Anderle, J. - Kyncl, J. 2002: Vývoj horního hradu v Bečově nad Teplou, Průzkumy památek IX - 2/2002, s. 75-107)
|
Bečov, hrad od severu, F. A. Heber 1844.
(reprodukce Anderle, J. - Kyncl, J. 2002: Vývoj horního hradu v Bečově nad Teplou, Průzkumy památek IX - 2/2002, s. 75-107) |
Nápisy v prvním patře donjonu a paláce se řadí mezi nápisy vzniklé spontánním psaním či rytím na zdech, tedy tzv. graffiti. Tento typ nápisů se od tradičních epigrafických památek (jako jsou nápisy na sepulkrálních památkách, zvonech, předmětech uměleckého řemesla apod.) v několika bodech odlišuje. Asi nejnápadnější - protože vnější znak - je otázka písem, s nimž se u graffiti setkáváme. Velmi často jsou zde užita písma kurzívní či polokurzívní, navíc lze písmo nápisu vzniklého z náhlého impulsu psaním či škrábáním do omítky označit ve většině případů jako zběžné. Dále se graffiti odlišuje tím, že vesměs vzniká jako odraz okamžitého hnutí mysli svého původce. Třetí odlišnost tkví v tom, že na rozdíl od klasických nápisů u graffiti není rozdíl mezi zhotovitelem a objednavatelem nápisu.
Naprostá většina nápisů v bečovském hradu je umístěna na omítkách, respektive na jednotlivých vrstvách vápenných nátěrů. Jen ve zcela zanedbatelném počtu případů se setkáváme s nápisy na dřevě (ukázka obr. 25).
Z hlediska obsahu fond vykazuje větší složitost. Ve zkoumaných místnostech prvního patra donjonu a paláce se v podstatě můžeme setkat se čtyřmi základními vrstvami (ovšem s dalšími podvrstvami) epigrafických památek, lišícími se dobou vzniku, písmem a typologickým vymezením. Částečně lze hovořit i o místní diferenciaci, s některými typy nápisů se totiž setkáme jen v určitých částech prvního patra. Tato místní diferenciace je ovšem silně ovlivněna stavební historií hradu (vznik paláce s odstupem půl druhého století od vzniku donjonu je zárukou, že v místnosti P.1. nenalezneme nápisy 14. a 15. století (odkaz na Stavební historii). Co nápisy dosud prozkoumaných prostor spojuje, je jazyk. Až na jednu výjimku (podpis osoby jménem Král z roku 1956) se zde v nápisech slovního charakteru setkáme pouze s němčinou.
Nejstarší epigrafickou památku na bečovském hradě představuje, nápis Ich hoff z kaple (obr. 1). Nachází se na západní zdi kaple v malbě sv. Kryštofa (v draperii jeho šatu) a to ve výšce přístupné pouze z dnes již neexistující tribuny. Tento nápis byl vyryt do intonaka ještě před provedením nástěnné malby, kterou restaurátoři kladou do doby kolem poloviny 14. století (viz literatura). Nápis tedy lze vzhledem k stavební historii kaplové věže poměrně bezpečně datovat do doby krátce po polovině 14. století, nejspíš druhé poloviny padesátých let. V prvním patře donjonu byl v roce 1993 na levé okenní špaletě v severní stěně místnosti D.1.C. na nejstarším (gotickém) nátěru restaurátory odhalen téměř identický nápis. Podobnost, resp. shoda obou nápisů je až zarážející (obr. 1 a 2) (velikost písma nápisu v kapli je 0,9 cm / 3,2 cm, v donjonu 0,9-1,3 cm / 6,1 cm) Písmo obou nápisů je gotická minuskula s výrazně vertikálním charakterem, kdy jsou dlouhé dříky liter oproti literám vepsaným do středního prostoru pro psaní protaženy třikrát až čtyřikrát. Stejný je i sklon písma u obou nápisů. Zejména nápadná se jeví shodná výzdoba dlouhých dříků u minuskul h (vpravo od horního konce dříku samostatně nasazenými "vlasovými" tahy - dlouhými vlnovkami esovitě klesajícími k vrchní lince, které pravým obloukem dvojnásobně protrhávají dlouhé dříky následujících liter). Dřík joty jde u obou verzí nápisu pod základní linku, u obou nápisů jsou dříky liter f u základní linky opatřeny vpravo orientovanými patkami (shoda horního ukončení dříků f nelze zjistit kvůli poškození nápisu z donjonu). Jsou zde ovšem i rozdíly. Je to například absence vertikálního ornamentu u nápisu v donjonu. Zatímco nápis Ich hoff v kapli je vpravo doprovázen ornamentem, který je propojen s horní patkou poslední litery f zubatou vlnovkou, u nápisu v donjonu je vpravo prázdné místo. U horní dotahovací linky vpravo od liter f je zde sice, pokud to poškození nátěru dovolí sledovat, patrná vyrytá snad jakási horizontální vlnovka, nelze však s jistotou říci, zda skutečně náleží k nápisu. Další rozdíl mezi oběma verzemi nalezneme u joty. Zatímco v kapli je dřík joty nahoře patrně ukončen zhruba trojúhelníkovou patkou, u joty v donjonu byl patrně učiněn pokus o výzdobu rozvilinami. (Také horní oblouk obou jot je rozdílný, u nápisu v donjonu se zdá být rozmáchlejší.) Třetí nápadná odlišnost je absence břeven u obou liter f u nápisu v d onjonu. PhDr. Jiří Roháček, CSc. při paleografickém rozboru nápisu Ich hoff (Tomáš Záhoř - Tomáš Berger, Resturátorský průzkum - hrad Bečov. NPÚ Plzeň 1993, č. 931, v přílohách text pod názvem Konzultace s Dr. Roháčkem - paleografem z AV ČR) upozornil na fakt, že text v kapli napsal zkušený písař, a za velmi pravděpodobnou považuje skutečnost, že oba nápisy vznikly stejnou rukou. Tato skutečnost by nám velmi usnadnila dataci nápisu z donjonu. Bohužel se však vnucuje myšlenka, že nápis z donjonu vznikl jako kopie nápisu v kapli, přičemž osoba, která ryla v donjonu, byla v písařském umění o něco méně zběhlá. Ve své verzi totiž vynechala břevna u liter f (přitom výzdobě písma věnovala dostatečnou pozornost, zřejmě tedy absenci břeven nelze vysvětlovat náhlým vyrušením při psaní, resp. rytí), na rozdíl od zkušeného písaře v kapli se také autoru nápisu z donjonu poněkud zmenšuje písmo (což lze pozorovat zejména při srovnání nevýrazně lomené litery o s písmenem c nebo oblouky písmen h) , celkem nápadně se v obou nápisech liší i způsob lomení břeven u liter h. Ovšem výklad, že si tuto devizu z kaple, psanou zkušeným písařem, přála přenést do svých obytných prostor méně vzdělaná osoba, je samozřejmě třeba považovat za pouhou hypotézu. Odlišnosti v duktu obou nápisů mohou být konečně dány např. jinou kvalitou omítky (omítka v donjonu je výrazně hrubší).
Rozdílnost obou nápisů je však třeba vzít v potaz při stanovení datace nápisu v donjonu. Ačkoli u nápisu v kapli máme celkem spolehlivé časové zařazení, u nápisu z donjonu je třeba spokojit se s vágním určením do 2. poloviny 14. století, přičemž se bohužel nemůžeme vyhnout riziku, že ve skutečnosti vznikl s mnohem větším časovým odstupem.
Vraťme se ovšem ke čtyřem dosud vysledovaným vrstvám nápisů. První (vedle solitéru Ich hoff) představuje soubor rytých nápisů a kreseb na okenních špaletách v severní stěně obytné místnosti D.1.C. na prvním gotickém nátěru, plošně odhaleném při restaurátorských pracích v roce 1993. Nalezneme zde přes deset vzájemně si podobných rytých nápisů, většinou jednotlivých liter (ukázka obr. 26, 27, 28). Většina jich je soustředěna na levou stěnu niky (obr. 14), jen jedna litera je situována na protější stranu. Písmo těchto nápisů lze shodně klasifikovat jako gotickou knižní minuskulu, nápadné je zejména zdůraznění síly tahu vyrytím obrysů každého dříku či břevna. Předlohou těchto písmen byla s největší pravděpodobností kaligrafická knižní minuskula. Rytiny v D.1.C. přitom vyvolávají dojem, že jejich autorem nebyl vysloveně zručný písař, ale spíše písař sváteční. Nápadná je také skutečnost, že se jen málokdy pokusil o sestavení celého slova a spokojil se s rytím jednotlivých liter, přičemž v naprosté většině případů tvořil minuskulu h, kromě ní občas vyryl písmeno d, a, n. (Někdy je však čtení nejisté, což platí i pro minuskulu h, jejíž krátký dřík občas nedosahuje pod základní linku, ale ještě na ní se tak výrazně stáčí k patce dlouhého dříku, že vyvolává dojem nedovřeného b. I z tohoto důvodu usuzuji na nepříliš vypsanou ruku.) Vedle liter se na okenních špaletách nacházejí také ryté obrazce, vesměs s náboženskou tematikou (opakovaně ukřižování, výjev značící snad zvěstování, ryté sítě) (ukázka obr. 34, 35, 36). Zda je jejich autorem tatáž osoba, nelze tvrdit s naprostou jistotou, je to však pravděpodobné. Datování těchto graffiti je vzhledem k naprosté fragmentárnosti písma nejisté, tento typ knižní minuskuly se užíval ve 14. století, jeho výskyt je však možný i později. Nápisy se nacházejí na prvním, gotickém vápenném nátěru, lze je tedy klást již do nejstarší stavební fáze donjonu. Ovšem přesnější datace jejich vzniku než do intervalu od 2. poloviny 14. století do století patnáctého není možná. Sporná je také interpretace osamoceně stojících rytých písmen, snad se mělo jednat o iniciály?
Starší rytý nápisový soubor na okenní nice v severní komnatě donjonu byl s určitým časovým odstupem doplněn, a to nápisy a kresbami provedenými červenou rudkou (ukázka obr. 3, 4, 5, 6, 7, 28, 29). Tyto mladší nápisy se nápadně podobají rytým literám v tom, že také představují samostatně stojící "písmena", jejichž síla tahu je vyznačena liniemi tvořícími obrysy dříků či břeven. Autor užívající rudku však zřejmě gotickou knižní minuskulu neznal. Pokud se totiž pokoušel vytvořit literu, zpravidla popletl uspořádání a zalomení tahů, takže se jeho výtvory písmu jen podobají. Řada jeho pokusů o písmeno pak také skončila u nakreslení jednoho dříku. K osvojení tahů gotické minuskuly však používal výše pojednané starší rytiny, které částečně nebo celé obtahoval (obr. 28). Své písařské "umění" pak zkoušel nejen na okenních špaletách, ale i na jižní a západní zdi severní komnaty donjonu (D.1.C.). Krom toho byl zřejmě i autorem kresby meluzíny a snad i rudkových kreseb ryb (obr. 7, 29). Graffiti červenou rudkou se všechna nacházejí na prvním, gotickém nátěru. I datace jejich vzniku je však jen velmi přibližná, lze je klást zhruba do 15.-počátku 16. století (tedy pokud předpokládáme zakrytí gotického nátěru během pluhovské přestavby, jinak by se datace mohla posunout i více do novověku).
Na závěr lze upozornit na skutečnost, že s tímto typem nápisů - tj. jednotlivými rytými literami gotické minuskuly, či rudkovými kresbami tyto napodobujícími, jsme se v prvním patře jinde než v místnosti D.1.C. nesetkali.
Zajímavé by bylo také určit vztah mezi nápisem Ich hoff na levé okenní špaletě v D.1.C. a ostatními rytinami tamtéž. Jako společný jmenovatel tohoto nápisu a rytých kreseb by se dala uvést náboženská tematika. Žádné zásadnější závěry se však vyvodit nedají.
Na druhou výraznou, o něco mladší vrstvu nápisů narazíme v prvním patře paláce. Také zde se setkáme s nápadně uzavřeným nápisovým souborem, který vytvořila s největší pravděpodobností jedna ruka. Jedná se o více než tři desítky nápisů rytých hlavně raně humanistickou kapitálou a částečně také novogotickou kurzívou či polokurzívou 16. století (ukázka obr. 19, 20, 22, 23, 30). Jen jeden nápis je psaný červenou rudkou. Tato graffiti vznikla zhruba ve druhé čtvrtině 16. století, přinejmenším u čtyř nápisů, umístěných na jižní stěně vlevo od zazděného okna poměrně ve vzájemné blízkosti, potom známe dokonce přesně rok vzniku, totiž 1541 (samozřejmě za předpokladu, že autor datoval současným letopočtem). Přitom celý soubor vznikl pravděpodobně v relativně uzavřeném časovém intervalu, nelze tedy vyloučit, že datum vzniku všech těchto nápisů je rok 1541.
Rukopis a celková úprava této vrstvy bečovských graffiti je značně charakteristická. Autor se kromě okrajového užívání novogotické polokurzívy či kurzívy nejvíce soustředí na nápisy v raně humanistické kapitále. Litery jsou zdobeny patkami zpravidla ve tvaru klínů, často se setkáváme s nody na břevnu (u litery H) či dříku (u liter N, I ), písmeno A bývá často ozdobeno horním břevnem a mívá dolů zašpičatělé střední břevno, N a Z (a některá S) jsou vesměs retrográdní, D má kurzívní tvary a písmeno G se vyskytuje ve více variantách. Dalším celkem častým jevem je umísťování nápisů do ozdobných kartuší (a vrstvení několika kartuší nad sebe) či mezi dva ornamenty. Kartuše jsou nejvíce čtyřhranné, vesměs s vlnovkami či křížky zdobenými stěnami. Z ornamentů situovaných po pravé a levé straně nápisu zaujmou jednak ondřejské kříže často opatřené patkami ve tvaru šipky či obrácené šipky ("muří nohy") a jednak lineární ornamenty připomínající stylizované květiny. Nápisy také nezřídka začínají a končí řádkem obsahujícím jednu až pět hvězdiček, hvězdičky občas prokládají i jednotlivá písmena.
Bohužel opět narážíme na problém s interpretací nápisů a to zejména těch psaných raně humanistickou kapitálou. V naprosté většině případů se tu totiž jedná o skupiny (řádky) jednotlivých liter, jakoby nedávajících žádný smysl. Autor přitom velmi často opakuje určité kombinace písmen, neskupí je tedy zcela náhodně. Nejčastěji se setkáme se zkratkou? či iniciálami? AHG, VG, KP. Dvakrát se jedná přímo o nápis obsahující datum 1541 a zkratky? AHG a VG. Vedle toho se zde však vyskytují i delší řádky, respektive kartuše obsahující různé kombinace písmen. Také lze konstatovat, že autor používá jen část abecedy, setkáme se s literami A, B, D, E, F, G, H, I, K, L, M, N, P, S, T, V, W, Z, přičemž asi nejčastěji užívané jsou A, H, G, I a V. Ovšem to může být pouhá náhoda.
Ani v případě nápisů, u nichž bylo užito novogotické kurzívy či polokurzívy, nebylo rozluštěno mnoho. Autor totiž patrně osobně řadu svých rytin zničil (obr. 23, 37) a tam, kde se řádek nápisu dochoval bez záměrného poškození, jeho čtení silně ztěžuje mělké rytí. S jistými rezervami tedy byl rozluštěn začátek nápisu, který pravděpodobně praví Geduld Benandt a[.]le d[---], tj. snad Trpělivost zvaná ... Tento citát? se nepodařilo identifikovat. Další rozluštěné slovo je jméno adam nym[---]. Jméno Adam bylo nalezeno jen v tomto jednom případě, začátek pravděpodobného příjmení Nym[---], resp. ve formě nym[---] dvakrát. Snad lze uvažovat, že Adam Nym[---] je autorem celého nápisového souboru? Na tuto otázku nelze bez pokusu o zjištění osob, které žily na Bečově okolo roku 1541, odpovědět. Ještě je třeba vyslovit jednu hypotézu, totiž že autor těchto nápisů musel mít relativně blízko k majiteli hradu (v letech 1537-1547 to byl Kašpar Pluh - snad jeho by mohly být iniciály KP?), když si mohl dovolit v interiéru novostavby reprezentačního palácového prostoru některé části stěn doslova pokrýt rytinami.
Na závěr ještě dodejme, že tyto nápisy se největší měrou nacházejí na jižní stěně prvního patra paláce (místnost P.1.) a jen s jednotlivostmi se setkáme na východní a na severní stěně.
Než se budeme věnovat krátkému výkladu o hospodářských záznamech, třetí nápadné vrstvě nápisů ve sledovaných prostorách, je třeba se zmínit o několika málo různorodých nápisech pocházejících pravděpodobně ze 16.-17. či 17.-18. století (obr. 38). Tyto nápisy představují naprosté jednotlivosti, společným jmenovatelem jim však je použití červené rudky a nejistá datace, daná zejména velmi špatným stavem dochování (příliš opadaný nebo naopak jen částečně odkrytý nátěr). Se špatným dochováním pak těsně souvisí i poslední společná vlastnost, totiž minimální čitelnost. Za zmínku by snad ještě stálo, že tyto nápisy lze nalézt všechny v komnatách donjonu.
Výraznou výjimku jak mezi těmito jednotlivinami, tak z hlediska celého dosud zdokumentovaného bečovského epigrafického fondu, představují nápisy na dveřních zárubních obou vstupních otvorů v místnosti D.1.B. (obr. 25, 39), jejichž výjimečnost je dána právě tím, že jsou umístěny na dřevě. První z těchto nápisů je psaný humanistickou majuskulou na horní zárubni dveří vedoucích do místnosti D.1.A. (písmo je jakoby vybělené do dřeva), jeho interpretace i datovaní zůstávají kvůli minimální čitelnosti nejisté. Druhý nápis představují slova oben, provedená červenou rudkou na okrajích zárubní obou vstupů komnaty D.1.B., evidentně plnící funkci pomocné značky pro řádné sesazení zárubní. Oboje zárubně byly osazeny nejspíš v souvislosti s rekonstrukcí začátkem 40. let 17. století, použité písmo (pokud se to dá určit ze čtyř písmen) by této době zhruba odpovídalo.
Zmínit by se pak dal ještě jeden poněkud odlišný nápis (obr. 38), nacházející se na západní stěně místnosti D.1.C. a datovatelný zhruba do 17.-18. století. Opět je psán červenou rudkou, přičemž autor usiloval o zdobnost užitím fraktury a stínováním písma (bohužel zde však opět narážíme na problém s interpretací, resp. čtením, a to jednak díky nezřetelnosti písma a jednak pro poškození restaurátorskou sondou). Běžným nápisům se vymyká svou polohou. Je totiž napsán ve výši bezmála tří metrů nad podlahou, zatímco naprostá většina ostatních dosud zmapovaných nápisů se nachází ve výšce celkem snadno dostupné.
Třetí výraznou a typologicky velmi odlišnou vrstvu, jednoznačně dokládající využití horního hradu jako skladovacích prostor, představují záznamy hospodářského charakteru (ukázka obr. 16, 21, 31). Objevují se zhruba od 17.-18. století a představují typický nápis i pro století devatenácté, kdy jsou některé stěny doslova počmárány řadou výpočtů a poznámek.
Tyto nápisy lze rozdělit v podstatě na tři až čtyři druhy. Jednak jsou to primitivní početní záznamy - křížky (užívány v 17.-18. stol.) či čárky (užívány v 19. stol.) načmárané v řadě za sebou nebo pod sebou, které jsme v soupisu, pokud nebyly doprovázeny číslovkou či písmeny, ponechali stranou coby kresby. Tyto primitivní početní pomůcky ovšem často tvoří doprovod klasických numerických výpočtů, dalšího typu evidentně hospodářských poznámek. Třetí druh jsou číselné záznamy doprovázené zkratkami dutých měr (a občas také primitivními početními záznamy). Pro osmnácté století se setkáváme ponejvíce se strychy (Strich) a věrtely (Viertel), ve století následujícím pak převáží údaje v měřicích (Metzen). Poslední typ záznamů, souvisejících se skladováním obilí, je pro badatele nejzajímavější. Jedná se o poznámky obsahující název lokality bečovského panství spolu s uvedením množství strychů či měřic obilí, které odtud byly odvedeny. V těchto nečetných nápisech také lze nalézt informace o druhu obilí. Zmíněno tedy bylo žito (Korn), oves (Haber) a pravděpodobně pšenice (Weüzen). Z lokalit se setkáme jak s poddanskými vesnicemi - Stirn (Styrn, dnes Ležnička, část obce Horní Slavkov, okr. Sokolov), Ležnice (Lesnitz, dnes část obce Horní Slavkov, okr. Sokolov) a Kfely (Gefäll, dnes část obce Horní Slavkov, okr. Sokolov), tak s dvory náležejícími dominikálu - Nový Dvůr (Neuhof, zaniklá část osady Krásný Jez, obec Bečov nad Teplou, okr. Karlovy Vary) a Starý Dvůr (Althof, dnes část obce Nová Ves, okr. Sokolov).
Nejvíce nápisů hospodářského charakteru nalezneme v síni D.1.A. (přes 20), o polovinu méně jich nesou zdi paláce (deset), v jižní komnatě je o další polovinu méně (pět) a v severní komnatě jich bylo evidováno zcela zanedbatelné množství (pouze dva). Z této skutečnosti lze snad vyvodit, že se obilí nejvíce přejímalo či vydávalo v síni donjonu.
Nyní nám zbývá krátce rozebrat čtvrtou - poslední vrstvu nápisů prvního patra donjonu a paláce. Jedná se o nápisy vzniklé v důsledku turistického zájmu o Bečov - totiž podpisy návštěvníků. Podle klasického epigrafického dělení sledujícího hledisko obsahu nápisu by se takřka všechny daly zařadit mezi nápisy historické (pamětní) a to personalistické a) s datací, za b) bez datace. Jen zcela výjimečně pak narazíme na návštěvníkovu výpověď, která by se dala řadit mezi nápisy literární (všechny se nacházejí v síni donjonu a byly pořízeny patrně stejnou rukou)(obr. 17).
Co se časového horizontu podpisů týče, naprostá většina pochází z 19. či začátku 20. století, začínají se však sporadicky objevovat již na sklonku století osmnáctého (nejstarší zatím nalezený datovaný podpis je z roku 1792) a nejmladší nápis je datován rokem 1956. Z hlediska jejich rozmístění je třeba konstatovat, že jsou více méně všudypřítomné. Za zmínku pak stojí, že někteří návštěvníci podlehli jakési mánii a svůj podpis umístili (pravděpodobně v rámci jedné návštěvy) na více místech. Zejména plodná byla v tomto ohledu osoba jménem Anton Sgustaf, která se podepsala ve sledovaných čtyřech místnostech sedmkrát, z toho čtyřikrát s udáním data 31. března 1845 (obr. 33). Zdatně mu sekunduje Karl Bigler se šesti podpisy, z toho dvakrát s datem 1843 (obr. 40). Krom toho se celkem často setkáme s příjmením Schneider (jde ovšem o podpisy více osob a je otázka, zda se jednalo o příslušníky jedné rodiny, jméno Schneider je relativně běžné) a dalšími (obr. 15, 18, 32). Otázka četnosti podpisů jednotlivých osob není myslím důležitá, zejména dokud není řešena v souvislosti s prosopografií. Zde je třeba pouze upozornit na skutečnost, že osoby, které hrady navštívily v 19. století a začátkem 20. století, musely být v určitém vztahu k majiteli, uvážíme-li, že hrad sloužil jako sklad zemědělských produktů a nebyl tudíž běžně přístupný.
Nápisový fond dosud prozkoumaných prostor horního hradu v Bečově nad Teplou lze bezpochyby označit za významnou epigrafickou památku už z hlediska míry a komplexnosti jeho dochování. Jako skutečně zajímavý materiál je třeba hodnotit graffiti spadající do vrcholného středověku a raného novověku, která jsou soustředěna do severní komnaty donjonu a prvního patra paláce. Je třeba vyslovit naději, že tyto pozoruhodné nápisové soubory budou v budoucnu blíže vysvětleny, resp. rozluštěny. Další úkol do budoucna je pokračovat v epigrafickém soupisu horního hradu. Dosud zpracované nápisy představují pouhý zlomek bohatého a pestrého souboru bečovských epigrafických památek.
